Je to tak, ve Švédsku výuka na univerzitách začíná už v září. A rozhodně nezačíná pomalu. Vzhledem k pro mě poněkud zvláštnímu systému, kterému se budu věnovat v budoucnu, je první zkouška naplánovaná už na 1. listopadu a aby bylo z čeho zkoušet jede se pěkně zhurta od první hodiny.
První předmět, který mě ve Švédsku absolvuji, se jmenuje Use of Force in International Law, tedy Použití síly v mezinárodním právu. A zatím musím říct, že mám rozporuplné pocity. Na každou hodinu máme předepsanou ne zrovna krátkou povinnou četbu a hodiny se potom odvíjí od toho co jsme načetli. Na seminářích se vyžaduje debata a na některé semináře dokonce vyučující nechodí, máme si prý jen utřídit myšlenky mezi sebou. Nevíte odpověď? Nevadí, v mezinárodním právu na spoustu věcí není jasná odpověď. Trochu se obávám jestli mu tento přístup zůstane i u zkoušky a i Švédové jsou z tohoto přístupu trochu v rozpacích. Asi jsem narazil na pokrokového vyučujícího i na švédské poměry. O to větší je to pro mě skok. Na druhou stranu jak od vyučujícího tak od pracovníků univerzity cítíte obrovskou podporu a otevřenost a snahu o to Vám s čímkoliv pomoci. V Praze tomu tak bohužel není vždy. Další velké plus je možnost koupit si vytištěné studijní materiály pro určité předměty ve fakultním obchodu, aniž byste je museli pracně shánět. Ve dvou poměrně objemných skriptech lze najít asi 75% procent veškerých potřebných materiálů, ať už jde o komentáře ke smlouvám, rozsudky nebo některé články. Celé studium to značně usnadňuje a v prostředí pražských práv si to bohužel nedovedu představit, když se některé katedry nejsou schopné ani shodnout na tom, jaká je správná odpověď na určitou otázku.
Abych toho neměl málo, kromě doporučeného jednoho předmětu jsem si zapsal ještě kurz švédštiny. Když už tu jsem byla by škoda se švédsky nenaučit, říkal jsem si. Z tohoto kurzu jsem ale zatím vyloženě zklamaný a dost zvažuji, že se na nový semestr podívám po něčem mimo univerzitu. Představte si nejhorší možnou výuku jazyků jakou jen dovede, tak přesně takhle vypadá výuka švédštiny pro zahraniční studenty na univerzitě v Lundu. Ale nejdřív pozitiva. Vyučující je moc milá a pamatuje si všech čtyřicet studentů jménem. A negativa? Na hodiny nás chodí čtyřicet, jednohlasně opakujeme výslovnost, na řádné probrání látky není čas, samostatně mluvíme asi tak 10 minut ze dvou hodin. Nevím proč je výuka takto odbytá a myslím, že za takový způsob by se styděla i ta nejhorší střední škola v Čechách. Kurz probíhá od září do začátku listopadu, z nějakého důvodu není přes celý semestr a probrat máme deset lekcí s tím, že hodiny jsou dvakrát týdně. Lekcemi proto doslova letíme a rozhodně necítím, že bych si něco z hodin odnášel. Asi se znovu počítá se samostudiem. Jako všude. Samostudium vládne Švédsku.
A mimo školu?
– denně jezdím na kole
– zhubl jsem na mojí maturitní váhu
– sako mi je jako když jsem ho kupoval
– objevil jsem čajovnu s příjemným panem majitelem který má čaj z Azor
– pomalu objevuji místa kam jít na oběd, který by mě nezruinovala
– IKEA vypadá stejně jako v Čechách, ale prodávají kuličky po dvanácti
Podzim si dává na čas i tady a Švédové jsou trochu nesví z toho, že ještě neprší celé dny, ale třeba jen tak dvakrát do týdne, ale fouká, a to prý více než obvykle, zásadně proti Vám.
