Je začátek listopadu a já mám za sebou první zkoušku. Žádné zkouškové, žádný měsíc biflování, to Švédové neznají. Rok je rozdělen do čtyř period a na konci každé, tedy zhruba po dvou měsících, se skládá zkouška z těch pár předmětů co máte. Poté předměty končí a začínáte studovat zase úplně nové. Na právnické fakultě je tento systém pro exchange studenty doveden do extrému. Předměty tu jsou za patnáct kreditů a studovat můžete jen jeden během každé periody.
Můj první předmět se jmenoval Use of Force in International Law. Hodiny jsem měl většinou čtyřikrát týdně po dvou hodinách a k tomu vždy mnoho stran readingu a často další přípravu na semináře. Stejně jako v Praze existují přednášky, na které je třeba přečíst si učebnici ze které vychází a semináře, na které bylo potřeba zodpovědět několik seminárních otázek, které jsme pak ve skupinách prezentovali. Zajímavostí pak byly studen-led seminars. Během těchto seminářů jsme se sešli po skupinkách a bez přítomnosti učitele jsme měli debatovat nad zadanou otázkou mezinárodního práva. I přesto, že nám bylo do hlavy vštěpováno , že na zadané otázky neexistuje jedna správná odpověď a máme si to jen promyslet, byly všechny tyto hodiny poměrně zvláštní a často jsme z nich všichni odcházeli ještě více zmatení.
Vyučující od nás vyžadoval pečlivou přípravu a porozumění celé problematice, ne jen biflování pojmů na které jsem bohužel často zvyklý z Prahy. Každou hodinu se s námi pokoušel debatovat, bohužel většinou bezúspěšně, ani domácí studenti nejsou moc otevření k debatám a tak často zůstal potenciál nevyužit. Celkově toto rozvržení výuky hodnotím velmi kladně. Soustředíte se jen na jednu problematiku, kterou proberete do hloubky a nerozptyluje Vás x dalších předmětů, které Vás třeba tolik nenaplňují. Zadané úkoly mě bavily a díky času který jsem měl jsem je ani nemusel dělat nějak urychleně, ale vše jsem si mohl promyslet.
Co se týče materiálů, bylo nutné opatřit si dvě učebnice a potom z recepce fakulty materiály na semináře a reading materials. Ony materiály bylo asi čtyři sta stran různých odborných textů, komentářů k úmluvám nebo rozsudky mezinárodních soudů a opravdu moc to ušetřilo práci. Člověk nemusel nic hledat a tisknout, případně složitě poznamenávat do počítače a vše měl hezky pohromadě v papírové podobě. Jaký zázrak, když v Praze je problém připravit i hloupá skripta.
A jak vypadala samotná zkouška? Úplně jinak než jsem byl kdy v Čechách zvyklý. Zkouška trvala šest hodin a byla formou open-exam. S sebou jsme si mohli přinést jakékoliv materiály a učebnice se kterými jsme kdy během kurzu přišli do styku a to včetně vlastních zápisků. Otázky nebyly samozřejmě stylem „vyjmenuj“ ale byly otevřené a spíše na zamyšlení a vlastní právní uvažování. Přesně to co potkáte na právech v Praze čtyřikrát a to ještě v omezené míře u klauzur. I z tohoto důvodu jsem vůbec nevěděl jak se na zkoušku připravit a tak jsem pouze doufal, že vzhledem k tomu, že jsem přečetl a vypracoval všechny úkoly budu mít u zkoušky štěstí a povede se mi na vše odpovědět. A to se mi povedlo, jestli správně a dostatečně, to uvidím za tři týdny. Můžete mi držet palce.
Jak jsem už psal, zkouška trvala šest hodin, během tohoto času jsme se všichni stihli naobědvat, nasvačit a i si chvíli odpočinout. Zkoušku bylo možné psát na vlastním počítači. Pro nás se to může zdát jako pokrok, Švédové si stěžovali, že si museli počítače donést. Jiný kraj, jiný mrav. Po zkoušce jsme šli na pivo. Pivo nalité z plechovky za v přepočtu krásných 120 korun. Opravdu královská oslava a musím se opakovat, jiný kraj, jiný mrav.
