Po dvou týdnech povinné karantény a dvou týdnech dobrovolné karantény se i největšímu odpůrci procházek, mně, zasteskne po čerstvém vzduchu. Nakonec padla volba na Šumavu a jako výchozí bod bylo určeno Srní. Za celé stoupání k vrcholkům Šumavy jsme na silnicích potkali jen několik málo aut a ještě méně cyklistů. Turistická centra o víkendu, a zvláště velikonočním, normálně plná nyní zela prázdnotou a to, že je Šumava oblíbeným cílem návštěvníků z celých Čech připomínalo jen pár hospod s okýnkovým výdejem u kterých se koncentrovalo pár rodin s dětmi a cyklisti. V samotném Srní nebyla ani noha a za celou procházku jsme potkali všehovšudy čtyři cyklisty a dvě rodiny.
Z centra Srní jsme se vydali nahoru k přečerpávací nádrži a potom dál po vyznačené turistické stezce podél Vchynicko-tetovského plavebního kanálu. Až na pár míst byl už teď, v půli dubna, úplně vyschlý. Nechci si ani představovat jak to bude vypadat za měsíc či dva. Byl to opravdu smutný pohled. Snad to byl jen výsledek důmyslné práce vodohospodářů. Cestou jsme několikrát potkali ovce a celou cestu slyšíte dole pod Vámi hučet Křemelnou. Cesta je to příjemná, nikterak náročná a s návratem do Srní zabere kolem dvou hodin, podle toho jak se kocháte. Nezařadil bych ji však k nutným okruhům na Šumavě.
K nutným zastávkám bych však přiřadil Rechle. Cestou zpět jsme totiž udělali jednu zastávku. Byla kousek od Antýglu, u Rechlí na řece Vydře. Rechle, kromě toho, že sloužily jako hradlový most, sloužily i jako vodní dílo, které nahání vody do výše zmíněného kanálu. S jeho pomocí se potom plavilo dřevo až do Prahy, protože koryto Vydry k tomu nebylo ideální. V okolí Rechlí se dá lehce sejít k dravé Vydře a smočit se v ní, tedy pokud jste otužilí. Řeka je to horská a je studená i v létě. Celé okolí je více než malebné a projít si ho můžete díky poznávacímu okruhu vedoucímu přímo od mostu. V okolí jsou jasně patrné stopy po bobrech, či jiných zvířatech s velkými zuby. Třeba na ně budete mít štěstí. Rechle určitě stojí za zastavení, dojít k nim můžete od Antýglu nebo u nich jen vystoupit cestou na něj a vychutnat si tam svačinu či oběd.
